CO JE 3D STEREOSKOPIE?

Základní princip 3D stereoskopie?

K tomu, abychom viděli trojrozměrně (vnímali i pocit hloubky) potřebujeme dvě oči. Obraz vidíme dvakrát a to navíc s dvou různých pohledů, jinak řečeno s horizontálním posunem (daným roztečí očí). Náš mozek dokáže dva rozdílné obrazy vyhodnotit a získat z nich trojrozměrný obraz zahrnující také i informaci o vzdálenosti k pozorovanému objektu (bodu zájmu).

3D stereoskopický záznam

Pokud chceme zachytit video nebo fotografii ve 3D, musíme proto použít nejen jedinou kameru či foťák, ale hned dvojici zařízení pracující zcela synchronně. Při snímání scény je třeba simulovat rozteč lidských očí. Ve skutečnosti je problematika natáčení 3D stereoskopických záznamů mnohem složitější a s rozteč kamer se musí  složitě modifikovat (stejně tak se musí pracovat v postprodukci s celou 3D geometrií scény). Nicméně, pro zjednodušení stačí uvést, že potřebujeme zachytit scénu obdobně, jako bychom se dívali vlastníma očima.

3D stereoskopické zobrazení

Pokud chceme zaznamenané 3D video přehrát divákovi, potřebujeme do každého oka distribuovat správný obraz konkrétní levé nebo pravé kamery. To zní celkem jednoduše, ale v praxi to úplně snadné není. Existuje více 3D systémů, které využívají různé technologie pro zobrazení 3D stereoskopického záznamů, nicméně v principu jde vždy o základní věc: doručit do očí dva různé pohledy na jednu scénu. V praxi jsou rozšířené 3D aktivní, 3D pasivní technologie, dále i aktivně-pasivní (Polarizační Modulátor) a nesmíme zapomenout ani na auto-stereoskopické monitory a již zastaralý anaglyf (červeno-modré, či červeno-zelené brýle). Každá z těchto technologií má své výhody a nevýhody.

Přehled vlastností hlavních 3D zobrazovacích technologií: